Můj záměr byl na těchto dvou řekách vyzkoušet oblíbené muškařské nástrahy Klinkhamer a Leadhead. Přesvědčil mě článek Nail Jonese v časopise Grayling society (něco jako Společnost lipanů, nebo Lipaní společnost), kde popisoval svoje úspechy při chytání lipanů na klasické muškařské nástrahy na řece Tuul. Další článek napsal Ade Bristow a popisuje svůj lov na lipany na mongolských řekách s použitím větších mušek a přidává poznatek, že čím větší, tím lepší.
V mongolských řekách žije celá řada lososovitých ryb. Mezi nimi vyniká větší Taimen a právě v jeho případě jsem si nebyl jistý, jak na něj. Mušky Klinkhamer a Leadhead jsou určeny především pro lipany a pstruhy, ale jak vyzrát na tuto z největších lososovitých ryb? Ptal jsem se u kamarádů v tradičním rybářském obchodě v USA a dostal doporučení na imitaci malé myši. Takže jsem si koupil pěknou malou šedou myšičku v rybářském obchodě, přidal mořské háčky a zainvestoval dokonce do sady muškařských vlasců Multi-tip Orvis wonderline.
Můj první výlet na řeku Orkhon byl naprostým fiaskem. I když byl poslední týden v květnu, byla příliš velká zima. V tuto roční dobu se na místě nevyskytoval žádný hmyz, což mohlo být ale způsobeno také tím, že krajina kolem Orkhonu je naprosto holá. Během dvou dní rybaření naše výprava chytila několik menších pstruhovitých ryb Lenok, ale na jiné typy návnad. Pokusy s muškami Leadhead byly úplná marnost.
Mí mongolští přátelé v noci zkoušeli Taimeny na ručně dělané nástrahy - 15 cm velký špalík dřeva omotaný černou kožešinou, ve předu s lesklýma očičkama, vzadu s ocáskem. Nechytili nic, ani já jsem neuspěl se svou šedou myší.
Můj druhý výlet do oblasti tří řek v pánvi Selenge byl mnohem úspěšnější. Jihosibiřská krajina byla řídce porostlá břízami a ojedinělými trsy květin, zkrátka úplně jiné prostředí, než na březích řeky Orkhon. Také bylo mnohem tepleji a hmyz se objevoval každý den odpoledne mezi pátou a osmou hodinou.
Náš druhý výlet byl také o dost větší dobrodružství. Jeli jsme jedním ruským terénním autem, jídlo měli na jeden den (kromě rýže, mrkve, cibule a samozřejmě mongolské vodky), takže jsme si něco ulovit museli, jinak bychom pošli hladem. Spali jsme v malých stanech.
Mou první rybou byl právě pstruhovitý Lenok. Chytil se na mušku Leadhead nahozenou napříč proudem, kterou jsem nechal volně unášet a jenom velice pomalu navíjel zpátky. Navíjet jsem přestal v okamžiku, kdy návnada zabrala a žádnou další snahu jsem pro zaseknutí háčku nevyvíjel. Lenok je pozoruhodný bojovník. Zůstává ponořený a bojuje dlouho. Zápas s mým prvním 54 cm dlouhým Lenokem trval přes deset minut a před finálním podběrákem jsem si musel trochu odpočinout. Po vylovení a změření jsem si snadno spočítal, že rybě může být klidně i 18 let. Lenoci se dorůstají až šedesáti centimetrů a žijí až dvacet let.
Nejkrásnější zkušenostní byly nicméně lipani v arktických vodách. S muškou Klinkhamer jsem je zkoušel v některých vytipovaných úsecích řeky. Brali jako diví a nejen to. Arktický lipan je velice elegantní rybou, která během boje na háčku předvádí bezpočet salt nad vodou. I když arktiční lipani nejsou příliš velcí, jen asi 35 cm, přesto jsem z nich měl radost - nikdy jsem neviděl lipana s tak krásnými žlutými pruhy na břiše. Lipany jsem také chytal na mušku Leadhead a černé mušky Roman Moser, které jsou v rychlé vodě obzvlášť dobře vidět. Výsledky s Klinkhamerem a Moserem byly srovnatelné.
Celkově jsem během druhého výletu (čtyři dny rybaření) chytil patnáct pstruhovitých Lenoků, sedm arktických lipanů a dvě bělice. Stále skromný úlovek v porovnání s mými mongolskými průvodci, kteří s vlastnoručně vyrobenými pruty chytili čtyři Taimeny s velikostí kolem 75 cm, jednu nádhernou štiku 85 cm dlouhou, bezpočet Lenoků a lipanů.
Abych to shrnul, Klinkhamer výborně runguje na lipany a Leadhead na oba, lipany i Lenoky. Na Taimeny mi nezabralo nic z mého arzenálu. Možná bych měl na ryby někdy vyzvat Hanse von Klinkena, aby na místě vymyslel nějakou mušku, co by fungovala
Žádné komentáře:
Okomentovat