Narodil jsem se a vyrůstal na začátku osmdesátých let na Aljašce na ostrově Ninivak (západní okraj kontinentální Aljašky). Každé léto jsme stanovali na ostrově u řeky, většinou na jižní straně. Jedno léto jsme se ale místo toho rozhodli pro východní okraj ostrova a ústí Mluvící řeky. Na toto léto rybaření a kempování na Mluvící řece dodnes vzpomínám.
Mluvící řeka se této lokalitě říká podle místních pověstí a starých lidí, kteří říkají, že v oblasti slýchávají nevysvětlitelné hlasy. Vzal jsem tedy kamaráda ze školy, stan a nějaké základní rybářské potřeby a vyrazili jsme na místo.
O hodně mladší fotka mého rybaření na ostrově Ninivak v Aljašce.
Ústí Mluvící řeky je hluboké a prudké v místě jednoho ramena, které ústí přímo do moře. O kousek dál jsou ale mělčiny hluboké sotva pět centimetrů. V oblasti, kde se míchá slaná voda se sladkou, žijí především růžoví lososi a siven, ryba která se často hodně plete s pstruhem. Brakická voda má vliv na tělo lososů. Místní losos má na zádech jakoby gumové hrby a někdy se mu přezdívá Hrbáč. Hrbáči mají výraznější zuby, jejich tělo se barví do skvrnité zelené, červené a hnědé. Kvůli zubům a hnědé barvě se Hrbáčům také přezdívá Psí losos.
Několik dnů jsme v ústí ryby chytali siveny na udici a naviják, vždy jsme se nechali proudem unášet na otevřené moře a pak plavali zpět na řeku. Nádhera. Chytili jsme na udici opravdu hodně sivenů a vůbec nebyli malí. V čem jsme ale objevili opravdu skvělou zábavu, byl rybolov harpunou. Mělká místa se sotva pár centimetry vody jsme objevili po několika dnech na vycházce proti proudu a řeka se tam hemžila rybami, které hřbetem doslova čouhaly z vody. Harpunovali jsme pár a odnesli si je k obědu. Nejhezčí okamžiky byly, když jsme bosí běželi mělčinou co nejrychleji to šlo, cákali vodu na všechny strany, Hrbáči před námi utíkali na všechny strany a my po nich s křikem házeli harpuny.
Od té doby jsem na Aljašce strávil ještě mnoho krásných letních období při práci na komerčních rybářských lodích, na krabích člunech a podobně, ale na toto jedno léto nikdy nezapomenu. Vždycky jsme udělali s kamarádem oheň, našli čistý rovný klacek, na něj napíchnuli vykuchanou rybu, opekli ji na otevřeném ohni a pak ji rukama jedli. V noci ve stanu jsme slyšeli oceán, potáplice, plácání ryb na mělčinách a bzukot komárů. Povídali jsme si duchařské historky a pak usínali únavou.
S kamarádem jsme takhle na rybách byli jen jednou, ale i tak si myslím, že si to užíval stejně, jako já.
Siven (Salvelinus malma), v ang. Dolly Varden
Siven je ryba velmi podobná pstruhovi a také se s ním často plete. Jestli chcete poznat pstruha od sivena, musíte se zaměřit na jeho skvrny. Zatím co siven má světlé - bílé, žluté až červené skvrny na tmavém těle, pstruh to má na opak - tmavé skvrny na světlém těle.
Siven - Aljašská ryba často zaměňovaná se pstruhem
Pstruh
Na území Aljašky rozlišujeme dva druhy sivenů. Liší se počtem obratlů (62-65 obratlů má jižní siven a 66-70 jeho severní bratranec) a počtem chromozomů. Kromě toho severní forma sivena dorůstá o hodně větších rozměrů (klidně třináct, čtrnáct kilo). Jižní siven se nachází na celém jižním pobřeží od východního okraje Aljašky přes Aljašského záliv a Aleuty až po Kodiak Islands. Severní siven žije na verením pobřeží od severozápadního cípu až k řece Mackenzie v Kanadě. Oba druhy sivena mají svoje sladkovodní a mořské zástupce, přičemž sladkovodní bývají často zakrslí.
Žádné komentáře:
Okomentovat