Minulý podzim jsem zveřejnila článek o životním úlovku - 80 cm velkém pstruhovi, kterého jsem chytila s přítelem. Po tom, co byl korektně změřený, zvážený a vyfocený jsme ho pustili zpět do vody. Od té doby jsem se něco naplakala, vůbec mi nedošlo, že podobně krásnou rybu možná už nikdy nespatřím a že svou životní šanci jsem už dostala. Tuto zimu se ale všechno mělo změnit. Do vyvrtané dírky jsem spustila háček z mé podomácku udělané udičky na dírky a čekala. Vnadila jsem na stříbrného lososa. Jakmile se ozvalo číhátko, skočila jsem po prutu. Ryba mi ho málem vytrhla z ruky.
Bojovala jsem nějakých sedm minut a dostat pstruha dírkou ven na vzduch mi zabralo věčnost. Jakmile jsem uviděla tlamičku, bylo mi jasné, že se jedná o pstruha, ale nikdy by mě nenapadlo, že bude tak velký. Asi patnáctkrát mi z dírky uplaval stranou, než se mi povedlo ho začít tahat ven.
Dobře že používám devítipalcový vrták a mám tak slušně velkou dírku v ledu, protože ji macatý struh víceméně vyplnil. Měla jsem velké štěstí, že jakmile se objevila hlava nad ledem, vše šlo hladce. Ohamžitě jsem zastrčila ruku do žaber a vykřikla z plných plic, do teď mě bolí v krku. Nemohla jsem velikosti pstruha vůbec uvěřit.
Původně jsem chtěla udělat pár dobrých fotek a rybičku zase pustit do vody, ale jak jsem tam tak stála s gigantickým pstruhem v náručí, začal pomalu mrznout. Nikdy jsem tak velkou rybu nechytila a prostě se mi nechtělo ji zase jen tak pustit. Nakonec jsem se rozhodla si ji nechat a o několik hodin později se rozhodla ji nechat vypreparovat k vystavení na zdi.
Bavila jsem se s řadou zkušených rybářů v oblasti chytání pstruhů a všichni se shodli: Tohle je ryba, kterou chytíš jednou za život. A někdo ani to ne. Dlouhá byla 82 cm a vážila 6 kilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat